Učebnice esperanta

Úvodní poznámky

Esperanto bylo vypracováno na základě mezinárodních slov (automobil, citron, akceptovat) s mluvnicí bez výjimek pro usnadnění dorozumívání mezi příslušníky různých národů. První učebnici zveřejnil v roce 1887 varšavský oční lékař Ludvík Lazar Zamenhof (1859-1917) a od té doby se rozšiřuje slovní zásoba a literatura tohoto jazyka v praktickém životě přirozenou cestou souběžně s tím, jak roste počet uživatelů. V současné době existuje ve světě kolem osmdesáti národních esperantských svazů a dalších padesát mezinárodních esperantských organizací. Všechny sdružuje Světový esperantský svaz se sídlem v Rotterdamu. Ve světě vychází kolem 300 esperantských periodik a dosud bylo vydáno na 40 000 knižních publikací v esperantu. O výuku esperanta a vydávání esperantské literatury v České republice pečuje Český esperantský svaz se sídlem v Praze s pomocí esperantských klubů v našich městech.

Úkolem knihy je, aby se žák naučil nejen rozumět běžnému esperantskému textu, ale aby byl také schopen si dopisovat se zahraničními esperantisty a dovedl je informovat o našem životě, a konečně, aby se i dohovořil s esperantisty, kteří navštíví naši republiku nebo s kterými se setká v cizině. Je tedy cílem knihy pasivní i aktivní znalost esperanta.

Ústředním tématem společným všem lekcím (s výjimkou lekce úvodní) je život rodiny J. Čecha, která se učí esperanto. Aby se při vyučování dosáhlo větší souvislosti, navazují lekce na sebe nejen lexikálně a látkou mluvnickou, ale i obsahem.

Nejdůležitější postavení v lekci má text; jím vyučování začíná a jím také končí. Aktivní znalosti esperanta ve značné míře pomáhá rozhovor. Rozhovory připojené k textům jsou jejich součástí a obsahují jak nová slova, tak i novou látku mluvnickou. Nová slova následují vždy po textu lekce. Nejsou mezi nimi uváděna tzv. slova cizí (původu řecko-latinského), všeobecně známá, která se liší jen esperantskou koncovkou.

Vypracováním cvičení, připojených ke každé lekci, si žáci prakticky ověří své znalosti z probrané látky. "Klíč" za cvičením umožňuje každému žáku kontrolu, zda úkol správně vypracoval.

Kniha je určena především návštěvníkům esperantských kurzů a samoukům. Samoukům doporučuji, aby se řídili těmito pravidly:

• Nestačí, abyste si slova a pravidla pouze pamatovali, je třeba si jejich používání zautomatizovat, naučit se v esperantu myslet.
• Esperantský text čtěte několikrát a zásadně nahlas.
• Naučte se vždy dobře nová slovíčka.
• Naučte se bezpečně používat mluvnická pravidla.
• Cvičte a opakujte co nejčastěji; je dobré i při cestě do práce si v duchu říkat jednoduché věty a nutit tak svůj mozek k myšlení v esperantu.
• Nepouštějte se do nové lekce, dokud neznáte dobře lekci předcházející.

Vedoucím esperantských kurzů doporučuji tento metodický postup:

• Nový text přečte vzorně a s náležitým přízvukem nejdříve učitel, žáci čtou potichu s ním. Potom přečtou žáci nová slova a učitel těžší výrazy vyloží ve spojitosti s dřívější slovní zásobou. Po probrání nových slov následuje výklad učitele o mluvnických jevech, jež se vyskytují v příslušném textu. Při výkladu učitel stále srovnává mluvnické jevy s jevy v mateřském jazyce a upozorňuje na shody i rozdíly v obou jazycích.

• Žáci pod vedením učitele přeloží celý text, a to tolikrát, až dovedou lekci překládat bez nahlížení do nových slov. Tak se naučí novým slovům ve větné souvislosti a ušetří si tím z velké části nudné učení slovům izolovaným.

• Potom čtou žáci text jednotlivě i sborově tak dlouho, až rozumějí obsahu přímo bez překládání.

• Dále následuje esperantský rozhovor o obsahu probraného textu: učitel klade otázky, žáci odpovídají nebo si kladou otázky vzájemně. Nakonec vypravují jednotliví žáci obsah celé lekce.

• Probraná látka se utvrzuje kontrolními cvičeními, jež je nutno vždy pečlivě s žáky připravit. Žáci je vypracují písemně a opravují podle připojeného "klíče". Vedoucí kurzu kontroluje vypracování cvičení i opravu chyb.

• Pokusy na školách v různých zemích ukázaly, že esperanto je asi šestkrát snadnější než kterýkoli jazyk národní. Ale pozor! Malá násobilka je také snadná, a přece se jí ještě žádný žák nenaučil bez poctivé práce. Snadnost umožňuje naučit se esperanto důkladněji, nikoliv bez námahy.