Učebnice esperanta

Gramatiko - Gramatika

1. Přípona -ul- znamená živou bytost s vlastností vyjádřenou kmenem: bona dobrý, bonulo dobrák; saĝa moudrý, rozumný, chytrý, saĝulo mudrc, rozumný, chytrý člověk; forta silný, fortulo silák; ridi smát se, ridema smavý, usmívavý, ridemul(in)o smíšek; ruza vychytralý, lstivý, ruzulo chytrák, ruzulino chytračka.
   Samotné ulo značí chlap, mužský, individuum, slovo ulino znamená ženská.

2. Přípona -ind- znamená hodný čeho: laŭdi chválit, laŭdo chvála, laŭdinda chvályhodný; ridi smát se, ridinda směšný. Používá se i samostatné inda je: homo inda je laŭdo člověk hodný chvály

3. Zvratné zájmeno
   Esperanto má zvratné zájmeno si. Na rozdíl od češtiny se ho užívá jen v 3. osobě jednotného i množného čísla; u ostatních osob se používá zájmena osobního.

   1. mi lavas min   myji se       ni  lavas nin   myjeme se
   2. vi lavas vin   myješ se      vi  lavas vin   myjete se
   3. li lavas sin   on se myje    ili lavas sin   myjí se
      ŝi lavas sin   ona se myje
      ĝi lavas sin   ono se myje
   

   Zájmeno zvratné se používá jen tehdy, je-li podmětem i předmětem táž osoba nebo věc , t.j. má-li zájmeno význam sám sebe - sin mem: Matka (podmět) myje holčičku. (předmět)
   Matka (podmět) myje sebe. (předmět)

   Patrino lavas knabineton. Matka myje holčičku.
   Patrino lavas ŝin. Matka ji myje. (tu holčičku)
   Patrino lavas sin. Matka se myje. (sebe)
   Patrino lavas sin mem. Matka myje sama sebe.

   Spojením slovesa předmětového (mýt) se zvratným zájmenem (se) vzniká sloveso zvratné (mýt se); některá slovesa v češtině mají u sebe stále toto zájmeno a jsou jen zvratná (smát se, bát se apod.). Esperanto jen zvratná slovesa nemá.

   Eva se češe. Koho češe? Sama sebe. Proto: Eva sin kombas. Ale: Eva se směje. Eva ridas. Josef se obléká. Koho obléká? Sám sebe. Proto: Jozefo sin vestas. Ale: Josef se raduje (má radost, těší se), že... Jozefo ĝojas, ke ...

   Vidíme, že česká jen zvratná slovesa se překládají do esperanta slovesy nezvratnými: smát se - ridi, bát se - timi, radovat se - ĝoji, ptát se - demandi.

   V češtině se stává, že některá předmětová slovesa po přidání zvratného zájmena zcela mění svůj význam, a musejí se proto překládat jiným slovesem: mít - havi, mít se - farti (dařit se); objevit - trovi, malkovri, objevit se - aperi; hádat - diveni, hádat se - kvereli, disputi apod.

4. Zvratné zájmeno přivlastňovací je v esperantu sia. Také se používá jen ve 3. osobě jednotného i množného čísla, a to tehdy, když je vlastník totožný s podmětem věty. V 1. a 2. osobě používáme přivlastňovací zájmena mia, via, nia.

   1. mi amas mian patron               ni amas nian patron
      miluji svého otce                 milujeme svého otce 
   
   2. vi amas vian patron               vi amas vian patron
      miluješ svého otce                milujete svého otce 
   
   3. li, ŝi, ĝi amas sian patron       ili amas sian patron
      (on, ona, ono) miluje svého otce  (oni) milují svého otce
   

   Rimarko

   V poslední době pod vlivem angličtiny a němčiny proniká i do hovorové češtiny západní používání přivlastňovacích zájmen, bohužel i z televizní obrazovky: miluji mou matku, ty miluješ tvou babičku, milujeme našeho dědečka, víc pro vaše prádlo udělat nemůžete, žádejte ve vaší lékárně, kdy máme právo kritizovat naše rodiče? apod.

   Tento způsob je ve spisovné češtině hrubou chybou. Pokud esperantisté používají nesprávně mateřský jazyk, bývají snadno terčem kritiky ("propaguješ mezinárodní jazyk a vlastní neumíš!"), proto dbejte na správnou češtinu: miluji svou matku, ty miluješ svou babičku, milujeme svého dědečka, víc pro své prádlo udělat nemůžete, žádejte ve své lékárně, kdy máme právo kritizovat své rodiče?