Učebnice esperanta

Abeceda

K zápisu jazyka se užívá 28 písmen:
a b c ĉ d e f g ĝ h ĥ i j ĵ k l m n o p r s ŝ t u ŭ v z

Většinu písmen píšeme a hlásky vyslovujeme v esperantu stejně jako v češtině. Odlišná jsou:

• ĉ - vyslovuje se jako č ve slově čokoláda – ĉokolado
• ĝ - vyslovuje se jako dž ve slově bandžo – banĝo
• ĥ - vyslovuje se jako ch ve slově echo – eĥo
• ĵ - vyslovuje se jako české ž ve slově žurnál – ĵurnalo
• ŝ - vyslovuje se jako české š ve slově šál – ŝalo
• ŭ - se vyskytuje pouze jako dvojhláska aŭ, eŭ a vyslovuje se jako ve slovech automobil – aŭtomobilo, leukocit – leŭkocito.

Pravidla

1. Člen určitý je la a je stejný pro všechny rody a pády v čísle jednotném i množném.

2. Podstatné jméno má vždy koncovku -o, množné číslo -j. Esperanto má pouze dva pády: první (nominativ – nominativo) a čtvrtý (akuzativ – akuzativo). Čtvrtý pád tvoříme připojením koncovky –n: la patro – la patron, la patroj – la patrojn. Ostatní pády vyjadřujeme pomocí předložek např.: s otcem – kun la patro, k otci – al la patro, od otce – de la patro.

3. Přídavné jméno má vždy koncovku –a a skloňuje se jako podstatné jméno. Druhý stupeň se tvoří pomocí příslovce pli – více, třetí pomocí příslovce plej – nejvíce, slovo než překládáme ol, např. pli blanka ol neĝo – bělejší než sníh; la plej blanka – nejbělejší.

4. Základní číslovky jsou nesklonné: 1 - unu, 2 - du, 3 - tri, 4 - kvar, 5 - kvin, 6 - ses, 7 - sep, 8 - ok, 9 - naŭ, 10 - dek, 100 - cent, 1000 - mil. Čísla tvoříme prostým řazením číslovek: 5432 kvinmil kvarcent tridek du. Řadové číslovky mají koncovku přídavného jména: kvara - čtvrtý. Násobné se tvoří příponou -obl-: kvarobla - čtyřnásobný, kvaroble - čtyřnásobně. Zlomky mají příponu -on-: kvarono - čtvrtina, hromadné číslovky -op-: kvarope - čtyři a čtyři, podílné po: po kvar - po čtyřech. Číslovky mohou být též podstatnými jmény a příslovci: kvaro - čtyřka, kvare - za čtvrté.

5. Osobní zájmena jsou: mi - já, vi - ty, vy, Vy, li - on, ŝi - ona, ĝi - ono, si - se, ni - my, ili - oni, ony, ona; neurčité zájmeno oni (čti »ony«): oni parolas - říká se, mluví se. Přivlastňovací zájmena se tvoří koncovkou přídavného jména -a. Zájmena se skloňují stejně jako podstatná jména: mia - můj, min - mě, mne.

6. Sloveso se nemění ani v osobě ani v čísle: mi faras - dělám, la patro faras - otec dělá, ili faras - oni / ony / ona dělají. Přítomný čas má koncovku -as, minulý -is, budoucí -os, podmiňovací způsob -us, rozkazovací způsob -u, neurčitý způsob -i.

   Příčestí a přechodníky mají v esperantu větší rozlišovací schopnost:

   • přítomné činné končí na -ant: faranta - dělající
   • minulé činné končí na -int: farinta - dělavší
   • budoucí činné končí na -ont: faronta - mající / hodlající dělat
   • přítomné trpné končí na -at: farata - dělaný
   • minulé trpné končí na -it: farita - udělaný
   • budoucí trpné končí na -ot: farota - mající být udělán
   • přechodníky končí na -e: farante, farinte, atd. - dělaje

   Všechny tvary trpného rodu se tvoří pomocí příslušného tvaru pomocného slovesa esti - být a trpného příčestí dotyčného slovesa, při čemž se používá předložky de: ŝi estas amata de ĉiuj - je milována všemi.

7. Příslovce má koncovku -e, stupňuje se jako přídavné jméno: mia frato kantas pli bone ol mi - můj bratr zpívá lépe než já.

8. Všechny předložky se pojí s prvním pádem, předložka en také s akuzativem.

9. Každé slovo se čte tak, jak je psáno.

10. Přízvučná slabika je vždy druhá od konce.

11. Složená slova se tvoří prostým spojením slov (slovních kmenů): skrib-maŝino - psací stroj, maŝin-skribo - strojové písmo, písmo psané strojem.

12. Zápor se tvoří ve větě pouze jedním záporným slovem (záporkou):

    • Nikdo to neviděl. - Neniu tion vidis. (Nesprávně: Neniu tion ne vidis.)
    • Nikdo z nás nikdy nic takového neviděl. - Neniu el ni iam ion tian vidis. (Nesprávně: Neniu el ni neniam nenion tian ne vidis.)

13. Na otázku "kam" odpovídáme čtvrtým pádem: domů - hejmen, do Prahy - Pragon.

14. Každá předložka má určitý a stálý význam; v nerozhodném případě se někdy používá neurčitá předložka "je": sopiro je la patrujo - touha po vlasti.

15. Takzvaná cizí slova se přejímají obvykle beze změny, píší se však foneticky.

16. Koncovky podstatného jména a členu se mohou nahradit odsuvníkem: de l´ mond´.

Přehled koncovek, předpon a přípon

Mluvnické koncovky

Slovesná příčestí

Číslovkové přípony

Slovotvorné předpony

Slovotvorné přípony