Učebnice esperanta

Gramatiko - Gramatika

1. Přípona -in- značí ženské pohlaví: patro - otec, patrino - matka; filo - syn, filino - dcera; frato - bratr, fratino - sestra; knabo - chlapec, knabino - děvče.

   Srovnej: žák - žákyně, otrok - otrokyně

2. Mužská křestní jména končí na -o, ženská na -a nebo -ino: Karlo - Karel, Karla - Karla; Mario - Marius, Maria - Marie;
   Paŭlo - Pavel, Paŭla - Pavla, Paŭlino - Pavlína;
   Jozefo - Josef, Jozefa - Josefa, Jozefino - Josefína.

3. Přípona -il- značí nástroj, prostředek: aŭskulti - poslouchat, aŭskultiloj - sluchátka; komputi - počítat, komputilo - počítač; televido - televize, televidilo - televizor.

4. Pády

   Esperanto má v každém čísle jen dva pády: první a čtvrtý.

   První pád podstatných jmen má koncovku -o. Čtvrtý pád tvoříme koncovkou -n, kterou přibírají podstatná jména, přídavná jména a zájména v čísle jednotném i množném: Jozefo aŭskultas belan koncerton; Karlo kaj Maria ĝin ne aŭskultas, ili legas interesajn librojn. Josef poslouchá pěkný koncert; Karel a Marie jej neposlouchají, čtou zajímavé knihy.

   Místo pátého pádu se používá pád první, ale bez členu: Patro, kion vi faras? - Otče, co děláš?

   Vztahy, které v češtině vyjadřujeme ostatními pády, vyjadřujeme v esperantu předložkami a tvarem 1. pádu;
   2. pád nejčastěji předložkou de
   3. pád předložkou al
   7. pád předložkou per;
   např.: Heroldo de Esperanto - Hlasatel esperanta (název časopisu); mi skribas al la patro - píši otci; al li - jemu, al vi - tobě, vám; registri per magnetofono - zaznamenat magnetofonem.

   Pamatuj

   1. pád podstatných jmen má koncovku -o	Tablo, patro, infano...
   2. pád nejčastěji vyjadřujeme předložkou de	Heroldo de Esperanto
   3. pád vyjadřujeme předložkou al	Mi skribas al la patro.
   4. pád tvoříme koncovkou -n	Karlo legas interesajn librojn.
   5. pád - místo pátého pádu se používá pád první, ale bez členu	Patro, kion vi faras?
   6. pád tvoříme předložkou pri	pri amiko
   7. pád vyjadřujeme předložkou per nebo kun	Maria aŭskultas koncerton per aŭskultiloj.

   Rimarko

   Ptáme-li se na podstatné jméno v 1. pádě, je i tázací zájmeno v 1. pádě: Kio estas tio? Tio estas libro. Co je to? To je kniha.

   Ptáme-li se na podstatné jméno ve 4. pádě, je i tázací zájmeno ve 4. pádě: Kion vi legas? Mi legas libron. Co čteš? Čtu knihu.

5. Zájmena osobní

   Jednotné číslo:       Množné číslo: 
   1. mi       já        ni        my 
   2. vi (ci)  ty        vi        vy  
   3. li       on        ili       oni, ony, ona 
      ŝi       ona 
      ĝi       ono 
   

   Tykání a vykání

   Po vzoru angličtiny se v esperantu všeobecně vyká (i sourozencům, dětem, ba i zvířatům). Odpadají tak rozpaky při rozhovorech. Zájmeno ci (ty) se občas vyskytuje v literárních překladech, pokud si originál toto rozlišování vynucuje. V praxi však tykání bývá nahrazováno oslovováním křestními jmény.

   V 3. osobě jednotného čísla rozlišujeme
   zájmenem li osoby rodu mužského,
   zájmenem ŝi osoby rodu ženského,
   zájmenem ĝi věci, rostliny i zvířata (bez ohledu na pohlaví):

   la patro   - li laboras         otec  - (on)  pracuje 
   la filino  - ŝi kudras          dcera - (ona) šije 
   la knabino - ŝi legas           děvče - (ono) čte 
   la tablo   - ĝi estas granda    stůl  - (on)  je velký 
   la libro   - ĝi estas bona      kniha - (ona) je dobrá 
   la karbo   - ĝi estas nigra     uhlí  - (ono) je černé 
   

   V množném čísle se rod nerozlišuje.

   Rimarko

   Ješte existují osobní zájmena oni a si.

   Oni - neurčité osobní zájmeno, značící "člověk, lidé", nemáme-li na mysli konkrétní osobu (člověka by to nenapadlo, jeden se ani nediví, lidé říkají, říká se, ono se proslýchá).

   Si - zvratné zájmeno třetí osoby li, ŝi, ĝi, oni. Vztahuje se k podmětu, ne však k první a druhé osobě. Pak říkáme doslova: myjí mne, myješ tebe, myje se, myjeme nás, myjete vás, myjí se.

6. Slovesa

   Přítomný čas má koncovku -as pro všechny osoby obou čísel, proto musí být vždy uveden podmět, tj. buď podstatné jméno nebo osobní zájmeno.

      Jednotné číslo:               Množné číslo: 
   
   1. mi laboras       pracuji       ni laboras      pracujeme
   2. vi laboras       pracuješ      vi laboras      pracujete
   3. li laboras (on)  pracuje      ili laboras      pracují
      ŝi laboras (ona) pracuje
      ĝi laboras (ono) pracuje