Učebnice esperanta

Gramatiko - Gramatika

1. Příslovce odvozená mají koncovku -e: bona - dobrý, bone - dobře;
   rapida - rychlý, rapide - rychle;
   skribi - psát, skribe - písemně;
   somero - léto, somere - v létě;
   vespero - večer (podstatné jméno), vespere - večer (příslovce).

2. Tvůrce esperanta uspořádal 45 zájmen a příslovcí v přehledný systém, a tím značně usnadnil jejich zapamatování. Všimněte si podoby a pravidelného střídání hlásek v češtině a v esperantu.

   Všechna slova, kterými se v esperantu

   tážeme, začínají písmenem	k:	kiu	kdo	kie	kde
   v odpovědi: - kde na něco ukazujeme je písmeno	t:	tiu	ten	tie	tam
   - zobecňující je písmeno	ĉ:	ĉiu	každý	ĉie	všude
   - záporné je částice	nen:	neniu	nikdo	nenie	nikde
   - neurčité je písmeno	i:	iu	kdosi	ie	kdesi

   Tabulka v češtině

   tázací	co	kdo	jaký	čí	kde	kdy	jak	kolik
   neurčitá	něco	někdo	nějaký	něčí	někde	někdy	nějak	několik
   záporná	nic	nikdo	nijaký	ničí	nikde	nikdy	nijak	-

   Tabulka zájmen a příslovcí v esperantu

   	neurčitá	tázací, vztažná	ukazovací	zevšeobec- ňující	záporná
   věc	io něco	kio co	tio to	ĉio vše	nenio nic
   osoba	iu někdo, kdosi	kiu kdo, který	tiu ten, ta, to	ĉiu každý	neniu nikdo, žádný
   vlastnost	ia nějaký, jakýsi	kia jaký	tia takový	ĉia všelijaký	nenia nijaký
   přivlastnění	ies něčí	kies čí	ties toho, těch	ĉies každého, všech	nenies nikoho
   místo	ie někde	kie kde	tie tam	ĉie všude	nenie nikde
   čas	iam někdy	kiam kdy, když	tiam tehdy	ĉiam vždy	neniam nikdy
   způsob	iel nějak	kiel jak	tiel tak	ĉiel všelijak	neniel nijak
   příčina	ial z nějaké příčiny	kial proč	tial proto	ĉial ze všech příčin	nenial bez důvodu
   množství	iom trochu	kiom kolik	tiom tolik	ĉiom zcela všechno	neniom vůbec nic

   Všimněte si

   1. Zájmena a příslovce neurčitá začínají na i-, tázací na ki-, ukazovací na ti-, zevšeobecňující na ĉi- a záporná na neni-.

   2. Zájmena vyjadřují věc (končí na -o), osobu (-u), vlastnost (-a) a přivlastnění (-es).

   3. Příslovce vyjadřují místo (-e), čas (-am), způsob (-el), příčinu (-al) a množství (-om).

   Nejdříve se naučme devíti slovíčkům kio, kiu, kia atd. Začátečníci tato slovíčka pro jejich podobnost často zaměňují. Tomu se vyhneme, naučíme-li se jim v kratičkých větách uvedených na obrázcích. Z představy obrázku a z obsahu věty se nám pak vybaví smysl tázacího slůvka. Pak si dobře zapamatujeme význam počátečních písmen: k značí otázku, t - odpověď, ĉ - zobecnění, nen - zápor, i - neurčitost . Známe-li bezpečně těchto devět slovíček a význam začátků i zakončení, snadno si utvoříme ostatních 36 slovíček a zapamatujeme si jejich význam v řadách jako kiu, tiu, ĉiu, neniu, iu; kio, tio, ĉio, nenio, io atd.

   Naučte se zpaměti kratičkým větám na obrázcích:

   	Kio estas tio?	Co je to?
   	Kiu frapas?	Kdo klepe?
   	Kia estas la gazeto?	Jaký je časopis?
   	Kies domo estas tio?	Čí je to dům?
   	Kie estas Mario?	Kde je Marius?
   	Kiam vi revenos?	Kdy se vrátíš?
   	Kiel vi fartas?	Jak se máš?
   	Kial ploras Karlo?	Proč pláče Karel?
   	Kiom estas 1 + 1?	Kolik je 1 + 1?

3. Koncovka -n se používá nejen pro 4. pád, ale označuje i směr u příslovečných určeních místa, ať už mají podobu příslovce nebo podstatného jména s předložkou: ekstere - venku, eksteren - ven; en la ĉambro - v pokoji, en la ĉambron - do pokoje; sur la tablo - na stole, sur la tablon - na stůl (nejedná se o 4. pád po předložce, nýbrž o označení směru, není proto porušeno pravidlo, že předložky se váží k 1. pádu).

   Podobně z příslovcí místa v naší tabulce můžeme vytvořit příslovce směru: ien - někam, kien - kam, tien - tam, ĉien - do všech míst, nenien - nikam.

   Pozorní musíme být u příslovcí ukazovacích, protože mají v češtině stejný překlad: Tie estas Jozefo. Tam je Josef. (Kde?)
   Tien iras Jozefo. Tam jde Josef. (Kam?)

   Kien iras Mario?

   Kam jde Marius?

4. Slůvko ajn značí -koli: kiu ajn - kdokoli, kio ajn - cokoli, kiun ajn - kohokoli, kie ajn - kdekoli, kien ajn - kamkoli atd.

   Používá se stejným významem i u zájmen a příslovcí neurčitých a zevšeobecňujících: iu ajn, ĉiu ajn kdokoli, ie ajn, ĉie ajn kdekoli atd. Rozdíl je pouze v důrazu: Mi legos ion ajn. Budu číst cokoliv (= aspoň něco). Mi legos ĉion ajn. Budu číst cokoliv (= vše, na co přijdu).

5. Zájmena a příslovce tázací slouží i jako vztažná na začátku vedlejších vět. Porovnejte: Kiu skribas la leteron? Kdo píše ten dopis?
   Mi ne scias, kiu skribas la leteron. Nevím, kdo píše ten dopis.
   Tio estas la knabo, kiu skribas la leteron. To je chlapec, který píše ten dopis.

6. Zájmeno tiu se může týkat nejen osob, nýbrž i věcí, rostlin a zvířat. Rozdíl od tio nejlépe vyplývá z těchto příkladů:

   Tio estas tiu viro.	To je ten muž.
   Tio estas tiu virino.	To je ta žena.
   Tio estas tiu infano.	To je to dítě.
   Tio estas tiu tablo.	To je ten stůl.
   Tio estas tiu seĝo.	To je ta židle.
   Tio estas tiu elefanto.	To je ten slon.
   Tio estas tiu zebro.	To je ta zebra.
   Tio estas tiu besto.	To je to zvíře.

   Podobně je to i u ostatních zájmen s touto koncovkou: Kiun libron vi legas? Kterou knihu čteš? Neniun mi legas. Žádnou nečtu. Ĉu vi amas iun beston? Máš rád některé zvíře? Ĉiun beston mi amas. Každé zvíře mám rád.

7. Zájmena končící na -es jsou nesklonná, na -o mají 4. pád, na -u a -a i množné číslo: Kion vi legas? Co čtete?
   Kiajn librojn vi legas? Jaké knihy čtete? (odpovídáme: krásné, zajímavé, dobrodružné apod.)
   Kiujn librojn vi legas? Které knihy čtete? (odpovídáme: Faraóna, Zločin a trest, Švejka apod.)
   Kies librojn vi legas? Čí knihy čtete?