Učebnice esperanta

Gramatiko - Gramatika

1. Předpona ek- u sloves znamená:

   1. počátek delšího děje rakonti vyprávět, ŝi ekrakontis počala vyprávět, dala se do vyprávění; dormi spát, ekdormi usnout; ridi smát se, ekridi rozesmát se, dát se do smíchu;
   2. náhlý kratičký děj: krii křičet, ekkrii vykřiknout; vidi vidět, ekvidi uvidět, spatřit, zahlédnout.

   Samotné slovo ek se používá ve významu výzvy k zahájení určité činnosti: ek! vzhůru! kupředu! jedem!; ek al la kongreso! vzhůru na kongres!

2. Přípona -er- u podstatných jmen znamená nejmenší nebo základní část toho, co je dáno základem slova: neĝo sníh, neĝero sněhová vločka; fajro oheň, fajrero jiskra; mono peníze, monero peníz, mince; pano chléb, panero drobek chleba; ero da viando drobek masa; ereto da sukero drobínek cukru.

3. Přípona -ad- u sloves znamená:

   1. trvání děje: paroli mluvit, paroladi řečnit;
   2. opakování děje: viziti navštívit, vizitadi navštěvovat.

   Příponou ad se tvoří také podstatná jména slovesná (označující činnosti): legi číst, legado čtení; kudri šít, kudrado šití; dormi spát, dormado spaní, ale dormo spánek; parolado přednášení, přednáška, projev.

   Porovnejte: fabriko továrna, fabriki vyrábět, fabrikado výroba, vyrábění; martelo kladivo, marteli bušit kladivem, tlouci, martelado bušení, tlučení; tajloro krejčí, tajlori krejčovat, šít, tajlorado krejčování, krejčovství, šití.

4. Přípona -id- u podstatných jmen znamená potomka, mládě: hundo pes, hundido štěně; kato kočka, katido kotě; kolombo holub, kolombido holoubě; koko kohout, kokido kuře; fiŝo ryba, fiŝidoj rybí potěr; rano žába, skokan, ranido pulec; branĉo větev, branĉido ratolest; planto rostlina, plantido sazenice; reĝo král, reĝido králevic; Přemyslido Přemyslův potomek, Přemyslovec.

   Přípona ido jako samostatné slovo: La mito diras, ke la ĉeĥoj estas idoj de la prapatro Čech. Báje praví, že Češi jsou potomky praotce Čecha. Tigrino kun ĉiuj siaj idoj. Tygřice se všemi svými mláďaty.

5. Předpona fi- znamená opovržení, rozhořčení: homo člověk, fihomo darebák, lump; konduti chovat se, fikonduti chovat se pohoršlivě; fiaĵo ošklivá, ohavná věc, darebáctví.

   Samotné fi značí citoslovce: fi! fuj! fi al vi! hanba tobě!

6. Ve větách, v nichž směr pohybu je určen směrovým n, lze předložku en vynechat: Mi vojaĝas en Polujon.
   Cestuji do Polska.
   Mi vojaĝas Polujon.

   Směrové n přidáváme také k příslovcím, např: mi iras hejmen jdu domů, neĝeroj falas teren sněhové vločky padají k zemi (na zem), mi skribas eksterlanden píši do ciziny.

7. Způsob podmiňovací má koncovku us:

   1.  mi laborus pracoval bych
   2.  vi laborus pracoval bys
   3.  li laborus pracoval by
       ŝi laborus pracovala by
       ĝi laborus pracovalo by 
   
   1.  ni laborus pracovali bychom
   2.  vi laborus pracovali byste  
   
   3. ili laborus pracovali by  
                  pracovaly by
                  pracovala by 
   

   Podobně: mi volus manĝi chtěl bych jíst, vi volus manĝi chtěl bys jíst, li volus trinki chtěl by pít, ŝi volus ludi chtěla by hrát; se mi laborus kdybych pracoval, se vi laborus kdybys pracoval, se li laborus kdyby pracoval atd. - více v lekci 20 věty podmínkové.