Učebnice esperanta

Gramatiko - Gramatika

1. Esperanto má několik slov tvořených příponou -um-, která nemá určitý význam, proto je nutno se těmto slovům naučit každému zvlášť: proksime blízko, proksimume přibližně, asi; aero vzduch, aerumi větrat; plena plný, plenumi splnit (ale: plenigi naplnit); gusto chuť, gustumi ochutnat; malvarma studený, chladný, malvarmumi nastydnout, nachladit se; kolo krk, kolumo límec; plando chodidlo, plandumo podrážka; kalkano pata, kalkanumo podpatek; pendi viset, pendumi oběsit (ale: pendigi pověsit, zavěsit); kruco kříž, krucumi ukřižovat; butono knoflík, butonumi zapnout na knoflíky aj.

   Jak vidíte, jedná se většinou o druhotný, přenesený význam (často vyjadřující část oděvu přiléhající k části těla, způsob zapínání spinadlem, způsob popravy ap.).

   Samotná slova umo, umi, umaĵo jsou někdy používaná v literatuře na vyjádření rozpaků a neschopnosti se vymáčknout, asi jako české tentononc, jaksi, takové to tamto apod.

2. Příponou -ist- tvoříme podstatná jména, která znamenají:

   1. povolání: traktoristo traktorista, instruistino učitelka;
   2. sportovce: hokeisto hokejista, ŝakisto šachista;
   3. stoupence hnutí nebo učení: esperantisto esperantista, anarĥisto anarchista, faŝisto fašista;

3. Příponou -ism- (čti -ism-, nikoliv -izm-) tvoříme podstatná jména, která znamenají učení, hnutí, filozofické a umělecké směry apod.: kapitalismo kapitalizmus, socialismo socializmus, darvinismo darwinizmus, aristotelismo aristotelizmus.

   Rimarkoj

   1. Obě předcházející přípony se používají i jako přídavná jména překládaná do češtiny stejně, avšak v esperantu se rozlišuje podle smyslu: socialista partio socialistická strana (skládá se ze socialistů), socialisma lando socialistická země (vládnoucí režim je socialismus, ale ne všichni obyvatelé jsou jeho stoupenci).

   2. Přípony -an- a -ist- mají téměř totožný význam při označení stoupence hnutí, učení nebo směru; rozhodují většinou zvyklosti převzaté z národních jazyků nebo důvody výslovnostní: kristano, luterano, husano (=husita), islamano - kalvinano × kalvinisto, budhano × budhisto, respublikano × respublikisto. Obvykle je forma s -ist- pociťována jako aktivnější (ne pouhý stoupenec, nýbrž bojovník).

   3. U operních hlasů se používá v esperantu přípona -ul-, protože se jedná o vlastnosti hlasivek, nikoliv o profesi: tenorulo tenorista, basulo basista, baritonulo barytonista, sopranulino sopranistka, aldulino = kontraltulino altistka.

4. Přípona -ebl- znamená možnost toho, co je naznačeno slovním základem; tvoří se od sloves přídavná jména mající zpravidla týž význam jako v češtině přídavná jména na -telný: vidi vidět, videbla viditelný, legi číst, legebla čitelný. Stejně lze odvozovat příslovce: videble viditelně, legeble čitelně atd. Samotné slovo ebla znamená možný, slovo eble značí možná, snad: tio ne estas ebla to není možné; eble li eraras možná se mýlí; kiu ebligis tion al vi? kdo vám to umožnil? igi ebla = ebligi (u)činit možným, umožnit.

5. Příponou -end- se tvoří od sloves přídavná jména značící nutnost: la fakturo estas pagenda faktura je splatná (musí být zaplacena)
   letero estas respondenda na dopis je nutno odpovědět
   skribenda rakonto povídka, která musí být napsána

6. Předpona mis- u sloves znamená chybné, nesprávné, špatné: kompreni rozumět, miskompreni nesprávně rozumět, neporozumět, nepochopit; miskompreno nedorozumění; aŭdi slyšet, misaŭdi přeslechnout, nerozumět; uzi užít, misuzi zneužít, misuzo zneužití.

   Samotné misa znamená chybný, špatný: misa ĵeto chybný hod, hod vedle; konduti mise chovat se nevhodně, až bídně; misulo hříšník, darebák.

7. Přídavná jména slovesná znamenající činnost a podstatná jména slovesná znamenající činitele tvoří se v esperantu od kmenů slovesných těmito příponami:
   -anta, -inta, -onta;
   -anto, -into, -onto.

   Parolanta   homo estas  parolanto.  Mluvící (řečnící) člověk   je řečník.
   Parolinta   homo estas  parolinto.  Promluvivší člověk         je řečník.
   Parolonta   homo estas  parolonto.  Člověk, který bude mluvit, je řečník.
   

   K podstatným jménům slovesným přidáváme i další předpony a přípony: lerni učit se, lernanto žák, lernantino žákyně, gelernantoj žáci a žákyně, lernantaro žactvo.

   Rimarkoj

   1. Příponu -ant- známe z cizích slov: praktikant - kdo praktikuje; simulant - kdo simuluje; rebelant - kdo rebeluje. Dokonce jsme ji převedli i na některá česká slova (mudrlant, pracant).

   2. Esperantské příponě -anta odpovídá česká přípona -(i)ci;
      esperantské příponě -inta odpovídá česká přípona -(v)si;
      pro esperantskou příponu -onta nemá čeština odpovídající příponu, avšak můžeme ji vyjádřit slovy hodlající, mající, před apod. (parolonta - hodlající mluvit, mající mluvit, před mluvením).

   3. Srovnejte koncovky času -as, -is, -os
      s příponami -ant-, -int, -ont
      u obou značí a - přítomnost, i - minulost, o - budoucnost.

      Je tedy:
      parolanto - řečník, který teď mluví.
      parolinto - řečník, který již mluvil.
      parolonto - řečník, který bude mluvit nebo má mluvit nebo se chystá mluvit.

   4. Tyto poznámky platí obdobně také pro následující přídavná jména slovesná a podstatná jména slovesná.

8. Přídavná jména slovesná znamenající trpný stav a podstatná jména slovesná znamenající trpnou osobu se tvoří v esperantu od kmenu slovesných těmito příponami:
   -ata, -ita, -ota
   -ato, -ito, -oto.
   Kaptata homo estas kaptato. Chytaný člověk je psanec (uprchlík).
   Kaptita homo estas kaptito. Chycený člověk je zajatec.
   Kaptota homo estas kaptoto. Člověk, kterého se chystají chytat, je budoucí psanec a možná i zajatec.

   Rimarkoj

   1. Všimněte si, že -at- vyjadřuje činnost, která právě probíhá a trvá (člověka chytají, takže nyní utíká); -it- označuje činnost, která už proběhla a my nyní pozorujeme její výsledek (člověka chytili, takže nyní je v zajetí); -ot- značí činnost, která ještě nezačala ale je plánovaná, vyjadřuje tedy úmysl (člověka se chystají chytat, takže zatím není v zajetí ani pronásledován, ale brzy pronásledování začne).

   2. U sloves, která vyjadřují krátkodobou změnu stavu, má trvalou a dlouhodobou platnost až výsledek změny: delegi delegovat, zvolit delegáta; delegato člověk, kterého právě volí za delegáta a který jím v této chvíli ještě není, protože hlasování teprve probíhá; delegito člověk, kterého už zvolili za delegáta a který jím tedy už je; delegoto člověk, který byl navržen na delegáta, ale hlasování ještě nezačalo, takže zatím delegátem není. Vidíme, že delegátem je člověk, o němž hlasování již úspěšně skončilo, proto najdeme ve slovníku: delegito - delegát.

   3. U sloves, která vyjadřují trvalou činnost, naopak nedochází ke změně stavu a tedy ani k výsledku, nýbrž pouze k ukončení nebo započetí činnosti: ami milovat, amato milovaný člověk, milenec; amito člověk kdysi milovaný a už více nemilovaný, bývalý milenec; amoto člověk ještě nemilovaný, ale který teprve bude milován, budoucí milenec. Slova amito, amoto se prakticky vůbec nepoužívají, protože činnost vlastně popírají (už ne, ještě ne, zkrátka člověk nemilovaný), přednost se dává výrazům iama (estinta, eksa) amato bývalý milenec, estonta amato budoucí milenec.