Učebnice esperanta

Gramatiko - Gramatika

1. Směr na otázku kien? (kam?) označujeme směrovým -n: Kie? - en la parko, kde? - v parku; kien? - en la parkon, kam? - do parku.

   Po předložkách al (k, ke) a ĝis (až, až k) směrové -n neklademe, protože směr je již dostatečně určen předložkami: mi iras al la tablo - jdu ke stolu; vi iras ĝis la fenestro - jdeš až k oknu.

2. Slůvko ĉi ukazuje na osobu nebo věc nejblíže stojící, přítomnou, blízkou; klademe je před příslušné slovo nebo za ně: tiu pomo - to jablko, tiu ĉi pomo = ĉi tiu pomo - toto jablko; tie - tam, tie ĉi = ĉi tie - zde.

3. Český 7. pád vyjadřujeme v esperantu předložkami per, tra, pro aj. nebo 1. pádem, příslovcem apod.: perem - per la plumo, čím - per kio, jít městem - iri tra la urbo, plakat bolestí - plori pro doloro, je učitelem - li estas instruisto, říci žertem - diri ŝerce.

4. Přípona -aĉ- dodává slovu význam zhoršený, hanlivý: ĉevalo kůň, aĉa ĉevalo = ĉevalaĉo herka;
   domo dům, aĉa domo = domaĉo barabizna;
   knabo hoch, aĉa knabo = knabaĉo uličník;
   paroli mluvit, aĉe paroli = parolaĉi žvanit.

5. Zdrobněliny vlastních jmen:

   1. příponou -ĉj- tvoříme zdrobněliny mužských vlastních jmen: Petro - Petr, Peĉjo - Petřík, Petříček; Jozefo - Josef; Joĉjo - Josífek, Pepek, Pepík, Pepíček.

      Rimarko: Johano - Jan, Johanĉjo - Jenda, Jeník, Jeníček, ale totéž může být i Joĉjo. Srovnej: český Mirek může být Miroslav, Jaromír, Vladimír, Mojmír.

   2. příponou -nj- tvoříme zdrobněliny ženských vlastních jmen: Maria - Marie, Marinjo, Manjo - Mařenka, Máňa; Anjo - Anička, Stanjo - Stáňa.

   Rimarkoj

   1. Přípony -ĉj- a -nj- připojujeme k 1. až 6. hlásce vlastních jmen, tedy můžeme kořen slova zkrátit; vyhýbáme se kostrbaté výslovnosti (Peĉjo, nikoliv Petrĉjo).
   2. Slova paĉjo (tatínek) a panjo (maminka) nevyhovují pravidlu, protože to nejsou jména vlastní, užívá se jich však všeobecně, stejně jako zdrobněliny názvů dalších rodinných příslušníků: frateto, fraĉjo bratříček, fratineto, fratinjo, franjo sestřička, aveto, avĉjo dědeček, avineto, avinjo babička, onkleto, oĉjo strýček, onklineto, onklinjo, onjo tetička. Ženská přípona v podobě -injo proniká i k dalším slovům: knabinjo dívenka, hundinjo fenička, čubička apod.
   3. Někdy lze přípony -ĉj- a -nj- kombinovat s příponou -et-, takže vzniká celá řada mazlivých výrazů: patro, patreto, paĉjo, paĉjeto - otec, tatík, tatínek, tatíček; patrino, patrineto, patrinjo, patrinjeto, panjo, panjeto - matka, matička, matinka, mamka, maminka, maminečka.

6. Předpona sub- má vedle základního významu "pod" (skribi - psát, subskribi - podepsat) i význam "tajně": aĉeti - koupit, subaĉeti - podplatit; aŭskulti - poslouchat, subaŭskulti - odposlouchávat, tajně poslouchat (např. za dveřmi); ridi - smát se, subridi - smát se pod vousy ap.

7. Slovo persono (osoba) na rozdíl od češtiny nemá charakter ženského rodu, používáme proto zájmena li a ŝi podle skutečného pohlaví příslušné osoby. Pokud není známo, dáváme přednost zájmenu li. Totéž se týká i slova homo (člověk).